Za účasti čtveřice interligových týmů mezi nimiž byla i trojice interligových medailistů minulého ročníku společné česko-slovenské soutěže, v čele s novým slovenským mistrem DAC Dunajská Streda a oběma bronzovými medailistkami z play-off – českými v podání domácího týmu Zory Olomouc a slovenským Slovanem Duslo Šaľa a čtvrtými účastnicemi pak byly Sokolky z Poruby. Potěšující byla solidní divácká kulisa, zejména při zápasech domácího družstva, fanoušci byli zvědavi zejména na to jak se bude dařit znovu silně omlazenému domácímu týmu, ve kterém se měla představit hned šestice novicek. Měla, ale staro-nově vytvořený trenérský pár Lucie Fabíková – Jan Bělka, se musel spokojit jen s polovinou avizovaných posil (Fleková, Horáková, Ešnerová), když brankařka Fadrná se zúčastnila ME v Černé Hoře, a Kräuterovou s Daňkovou na hřiště nepustily zdravotní důvody.
Pojďme se tedy podívat podrobněji na hráčský potenciál jednotlivých účastníků se kterými se na turnaji představily. Vítěz turnaje a obhájce loňského vítězství DAC Dunajská Streda se představil v úplně nově roli, fungoval jako úřadující slovenský mistr a obhájce loňského vítězství se všemi svými esy, včetně posil Brazilky Polikarpo a Slovenky Ilič. Stálící a obhájkyní svého postavení nejlepší brankařky turnaje obhájila suverenně maďarská brankařka Noemi Magera. Své vysoké kvality nezapřela ani maďarská rychlostní škola křídelnic Maďarska – vítězka mezi střelkyněmi Kata Juhos i další její krajanky Kovács, nebo Penzes, nebo slovenská nejlepší hráčka vyhlášená před několika dny nejlepší hráčkou Slovenska Rékou Bizík. Mezi spojkami kralovala jediná Češka v týmu Eliška Desortová, odchovankyně Sokola Poruba. Mezi pivotkami se dařilo nejvíce Maďarce Sári a Brazilce, bezmála dvoumetrové hráčce Ligia Costa da Silva. Tým Dunajská Stredy se představil jako kompaktní tým preferující rychlost akcí a jako jediný nastřílel všem soupeřkám více než 30 branek.
Třetí místo patří druhému slovenskému týmu HK Slovan Duslo Šaľa. Tým je naším nejčastějším soupeřem, už několik roků pravidelně hráváme při turnaji v Olomouci kde jeden z týmů je družstvo Dusla a naopak následně náš tým hraje pravidelně na turnaji Šaľe. I proto na příklad družstvo Šaly vyhrálo v posledních osmi letech na našem turnaji šestkrát. Naopak v minulém roce se stalo vůbec poprvé, že Šaľa skončila na našem turnaji poslední, pro zajímavost naopak se jejich družstvu dařilo v soutěži, kdy vévodila celému88 prvoligovému pelotonu v soutěži až skoro do závěru celé soutěže. To jsou právě ty paradoxy. Ani letošek na turnaji se Šaľankám moc nevydařil. Hned v prvním zápase si na nich zgustlo naše družstvo, když se jim vydařil jen závěr zápasu, kdy několika podařenými brejky přivodily zvrat a zápas vyhrály. Družstvo Šaľy také představilo několik mladých talentovaných nadějí. Velký talent skrývá určitě brankařka Viktoria Vorzáčková. Dobře se jeví křídelnice Timea Susková, nebo na pivotu Valéria Dulíková. Největším talentem, který se však bohužel v Olomouci nepředstavil, je dcera trenérky Adrey Šalátové – Radka, která byla před několika dny vyhodnocena jako slovenský talent roku. Celkově se Duslo v Olomouci nepředstavilo v nejlepším světle, nijak se neprosadily ani obvyklé opory Pocsiková, Königová, nebo Olívia Ščipová, která se blýskla jen jako exekutorka sedmiček. Velmi dobrý dojem zanechala pouze velezkušená Petra Varjassiová.
Bez úspěchu skončil poslední celek turnaje Sokol Poruba, i když i v jeho dresu jsme zaznamenali také řadu vynikajících házenkářek. Velkým talentem je mladičká brankařka Patricie Wizurová, dařilo se ale zejména zkušenějším hráčkám, na pivotu Michaele Demlové za svobodna (Konečné), nebo skoro bezchybné střelkyni sedmiček Farářové. Velkým příslibem je dvojice dvojčat z Bohumína Karolina a Kristýna Rajovy. Dařilo se i mladičkém křídlu Marii Kusinové. Jako posily představil trenér Hudeček dvojici Ukrajinek, z nichž se jako talent jeví Anastázija Kalinina. Velmi dobrý zápas odehrály Sokolky proti Šaľe se kterou odehrály naprosto vyrovnanou partii.
Naše družstvo DHK ZORA Olomouc se na domácím turnaji představilo v neúplné sestavě a po prvním zápase odstoupily ještě Klára Kubálková a Roupcová, takže trenérské duo muselo mnohdy improvizovat, na příklad na pravém křídle často zaskakovala Eliška Krejzlíková. Obě brankařky jak zkušená Míša Polášková, tak i skoro novicka Klára Habermannová, se svého úkolu zhostily dobře, obě si zachytaly rovnocenné časovém penzum a obě potvrdily svou sounáležitost do týmu. Ve velkém stylu absolvovala turnaj Monika Machačová, která se stala po zásluze nejlepší hráčkou turnaje. Další ze středních spojek Claudia Roupcová hrála jen v prvním utkání a odvedla výbornou formu. Hodně prostoru ke hře dostala Eliška Ešnerová, její hra měla mnoho variability a její rozehrávka měla smysl. Z krajních spojek se nejvíc dařilo Lucii Flekové. Iva Malinová (Závišková), měla ve své hře několik nepřesností, prosazovala se hlavně ze sedmiček, zpočátku se nemohla jaksi prosadit Možišová, postupně však její výkon gradoval. Z křídel se nejvíc dařilo Tereze Vasiljevě (Fryčákové), která se prosadila i střelecky 11 branek bylo výborným počinem. Simona Horáková předvedla to co se od ní očekávalo, pět branek je do začátku slušné penzum, Simona také předvedla, že se dokáže prosadit i v rychlých útocích. Sestry Kubálkovy, starší Klára hrála jen v prvním zápase svůj úkol naplnila. Mladší Anna, dostala větší prostor ve hře a svůj úkol bez zbytku naplnila. Z pivotů byla nejzaměstnanější Nikola Jansová, která se prosazovala i střelecky, byla nejlepší naší střelkyní s 15 brankami. Poslední z pivotů Adéla Protivánková svůj díl hry zastala, podílela se hlavně na obranné činnosti. Celkově tým splnil to, co se po něm žádalo. Vzhledem k neúplnosti sestavy lze považovat výkon za adekvátní skutečným možnostem.
Autor textu: Václav DOBEŠ