Stejně jako všechny jejich kolegyně v klubu, také starší dorostenky si již užívají volna. Děvčata pod vedením zkušeného trenéra Lubomíra Krejčíře a Václava Riedla předvedly v nešťastně zakončené sezóně skvělé výkony. Během roku se probojovaly až téměř na vrchol tabulky. Sezónu nechtěly ukončit bez medaile na krku a našlápnuto k tomuto cíli měly velice dobře. Bohužel ani tohle naše družstvo nestihlo dohrát všechna kola a děvčata si musely dát nechtěný odpočinek od házené. Po uklidnění celé situace se tým znovu sešel a snažil se dohnat ztracený čas. Jejich trenéři reagovali na situaci stejně, jako jejich kolegové z mladších dorostenek a společně pro holky připravili děkovné medaile, aby se holkám odvděčili za jejich usilovnou práci, dřinu, nasazení, týmovost a bojovnost v zápasech. Stejně jako u mladších dorostenek vedení klubu moc děkuje za vzornou reprezentaci, kterou všichni bedlivě sledují, protože další kategorie, která za chvíli na děvčata čeká je A-tým žen. Nechceme ještě prozrazovat veškeré informace, ale na některá děvčata z tohoto týmu se u žen můžeme těšit již od startu nové sezóny.
U týmu již v příští sezóně neuvidíme na pozici hlavního trenéra Lubomíra Krejčíře, který v našem klubu působil několik desítek let. Tomuto PANU trenérovi prošlo pod rukama spoustu reprezentantek, interligových hráček a nespočet talentů. Pan Krejčíř byl také u největších úspěchů našeho klubu a odvedl v něm neuvěřitelný kus práce, a to ve všech věkových kategoriích. Věříme, že jeho odchod není definitivní a v budoucnu bude opět předávat zkušenosti hráčkám našeho klubu. V nadcházející sezóně budeme moct vidět Lubomíra Krejčíře u jedné z mužských házenkářských složek. Přejeme mnoho štěstí a dalších úspěchů.
Hodnocení trenéra Lubomíra Krejčíře:
Co říci? Sezona byla jednoznačně vynikající. Ne z pohledu 2. místa v okamžiku ukončení, ale z pohledu progresu výkonnosti všech hráček a tedy i celého družstva.
První polovina byla poznamenána spoustou zranění a příliš pozitivní náladu jsme tedy neměli. Zdravé hráčky však byly velice pracovité a to jak známo přináší ovoce. Už výkon v Mostu , kdy jsme asi byli zdravotně nejzdecimovanější naznačil naše možnosti a vítězství v Plzni v posledním kole to jen potvrdilo. V části soutěže, která se odehrála před aférou C. 19 jsme už jasně ukazovali, že míříme za stříbrnou medailí. Kladem celé sezony byla obrana s Anitou Poláčkovou v zádech. Lze jen litovat, že jsme se už nedostali k realizaci připravovaného systému 1:5, ale i naše 0:6 byla natolik agresivní a úspěšná, že umožňovala realizaci kvalitního rychlého útoku, jak v první, tak druhé vlně. Především Kuxová, Kubálková a Foretová jsou pro tento způsob hry předurčeny.
Postupný útok byl nápaditý a vycházel z nacvičených systémů, které se prolínaly celou útočnou hrou TCM – tedy i mladších dorostenek. Obsahoval jak pronikání na brankoviště (Kuxová, Mojžíšová), tak střelbu ze střední vzdálenosti (Krejzlíková, Kuxová , Grofková). Úspěšná byla i hra křídel , především Kubálkové a Foretové. Samostatnou kapitolou pak byla spolupráce Kuxové s Hejlovou na pivotu, která měla z naší hry asi obecné nejvyšší parametry.Významnou oporou týmu byla Bětka Krůpová, a to jak v obraně, tak v útočné fázi naší hry.
A co já? Odcházím ze Zory. Na jak dlouho ukáže čas, ale po 31 letech to pro mne nebylo jednoduché. Při rozhodování převládly racionální důvody – především vzdálenost od mého přechodného bydliště ve Zvoli u Zábřeha. Děvčata mi však budou moc o moc chybět – byla prostě skvělá. A nejen ona, ale i realizační tým (Vašek Riedel, Barča Švábová a Vašek Dobeš ).
Ahoj a někdy snad nashledanou.