DHK ZORA Olomouc – DHC Sokol Poruba 17:17 (7:9)
Průběh utkání: 0:2, 1:2, 1:4, 4:5, 4:7, 6:7, 7:9 – 8:9, 9:11, 10:13, 12:13, 12:15, 14:15, 15:16, 17:16, 17:17.
Rozhodčí: Hájek, Nezbeda Počet diváků: 150 7 m hody: 4/3 – 2/2 Vyloučení: 2 – 1
Sestavy a branky:
DHK ZORA Olomouc: Haládíková, Polášová – Závišková 5, Trumpešová 1, Jansová 2, Sovová, Protivánková, Kašpárková, Přikrylová, Krajčovičová, Kuxová 4/3, Gajdošíková, Řezníčková, Kubálková, Fryčáková 4, Kubáčková 2/1.
Trenér Libor Malínek
DHC Sokol Poruba: Roháčková, Mučková, Hřebejková – Kučerová , Mýlková 4, Dybalová 1, Konečná 3, Farářová 1, Maiwaelderová 2, Kavalová, Tichá, Polášková 5/2, Prašivková, Desortová 1, Bambachová, Šmídáková, Novobilská.
Trenér: Alena Humlová
Hodnocení trenéra Libora Malínka
„Stejně jako po semifinále je to zklamání. Placka byla blízko, ale nepodařilo se nám ji udolat. Převažuje smutek. Nemůžu jim nic vytknout. Šly na krev, ale nestačilo to. Byla tady skvělá atmosféra a nebylo slyšet vlastního slova. O to víc to mrzí. Bylo by hezké rozloučit se s diváky tím, že přebereme medaili. Ani nevím, po jaké době mohli přijít, byli jsme rádi, že se hrálo před kulisou. A kde byl tedy problém? Hlavně v ofenzivní části. První branku vstřelila Zora až těsně před desátou minutou hry. Poruba hrála agresivní obranu, dostávala nás do nesnází a nám nefungoval útok, na který jsme se připravovali čtrnáct dní. Hostující hráčky navíc celé utkání vedly, což Hanačkám také nenahrávalo. Nevyšel nám začátek. Možná by to vypadalo jinak, kdybychom se dostali do vedení. Holky by se třeba zklidnily, ale soupeř si to pohlídal. Chybělo nám možná trošku štěstí, možná zkušenost, protože takové zápasy se nehrají každý den. Asi nás svazovala nervozita a zodpovědnost. Chyběla nám chladná hlava v soubojích a v zakončení. Naopak Poruba měla dvě zkušené hráčky, které to vzaly na sebe a když bylo potřeba, tak míč do branky dostaly. My jsme strašně chtěli, ale z é snahy pramenily chyby. Dostaly jsme se do vedení až minutu před koncem, kdy se blýskla hattrickem během minuty a půl Závišková a otočila skóre z 14:16 na 17:16. Jenže naději hned z protiútoku zhasla vyrovnávací brankou. Proti sedmnácti gólům se dalo vyhrát. Prohráli jsme si to sami.“
Autor textu: Václav Dobeš
Je dobojováno, letošní, ta „koronovirová“ sezona skončila, byla celá jakási jiná, hrály v ní pouze profesionální celky mužů a žen, vše se odvíjelo bez přítomnosti diváků, jako by se hrála představení v kultuře bez diváků, prostě scházela tomu ta potřebná jiskra, ten náboj, emoce ta radost z úspěchu, vše mělo jakýsi nádech umělosti, vše se odbývalo stále jaksi pod kuratelou strachu z nákazy, ze zákazů a podobných nesmyslů, které nám všem ubíraly radost z pohybu ze sportování vůbec . Nejvíc bohužel to všechno nejvíc odnášely právě ty, pro které je pohyb a možnost sportování v kolektivu dětí a mladých tím nejzákladnějším co ke svému životu potřebují. Samozřejmě chyběla jim škola, formování těch základních návyků a dovedností, chyběl jim pohyb a život v kolektivu vrstevníků, vzali jsme jim prostě to co měly nejraději, zdravý pohyb na zdravém vzduchu. Koronavirus zanechal stopy, dlouhá nečinnost, nemožnost sportovat zavírání sportovišť, a stále jen zákazy, zákazy a zákazy. Kolik dětí, které ztratily možnost a motivací během minulého roku se sportováním z nejrůznějších důvodů skončit, jen těžko budou znovu hledat cestu zpátky. Dejme jím konečně znovu šanci, obnovme v nich znovu chuť sportovat, věřím že se znovu zaplní naše hala, venkovní hřiště a další sportoviště naše děvčata se budou znovu zúčastňovat turnajů, přátelských zápasů, ale i těch soutěžních na všech úrovních, dějme jím opět šanci bojovat o vavříny o medaile. Krátka dejme jim znovu možnost bojovat mezi nejlepšími.
Naše družstvo žen sehrálo v těchto podmínkách velmi vydařenou sezonu. Trenéři Libor Malínek a Květoslav Kuba vykřesla děvčat všechno co v nich dřímalo. Celá sezona byla skvělá, zejména její dlouhodobá část se děvčatům vydařila, skončit v interligové soutěži čtvrtí to se nám už dlouho nepodařilo. Škoda jen, že nás trochu opustilo štěstí v závěru, kdy se tak říkajíc lámal chleba. Před play-off jsme věřili, vždyť jsme si vytvořili proti oběma klíčovým sokům výborné výchozí podmínky, měli jsme vykročeno ne k bronzu, ale nejméně ke stříbru. Vždyť co chybělo v Olomouci v poslední minutě duelu se Slavií, kdy jsme srovnali manko ze zápasu z pražského Edenu a v posledním útoku jen malá chybička v rozehrávce, kterých se v průběhu každého zápasu vyrobí celá řada nás odsoudila jen k boji o bronz. No a konečně to klíčové, které nám ještě zbývalo k zisku medaile ? Poblahopřejme soupeřkám z Poruby měly k úspěchu jen o drobánek blíže zásluhou trošky toho pověstného štěstíčka, nebo snad větší motivace, kdo ví ? Zkrátka bermě to jako fakt – bronz, nebo dokonce i stříbro patří soupeřkám ze Slavie a z Poruby, které byly tentokrát ne lepší, ale šťastnější – pogratulujme jim k tomu, a vzkažme jim, za rok se určitě vrátíme!!!